Return to Historie

Historie našeho sboru

Sbor dobrovolných hasičů ve Štěchovicích byl založen z podnětu obecního zastupitelstva 28.listopadu 1886. Sborem za 120 let své existence prošlo asi sedm set členů, kteří svou činností postupně psali dějiny sboru.

Píše se 28. listopad 1886. Na tento den bylo svoláno obecní zastupitelstvo, které se rozhodlo založit ve Štěchovicích hasičský sbor. Podnět ke svolání zastupitelstva a k založení sboru dali jmenovitě tito lidé: Matěj Liška – rolník z Masečína, Hynek Ascherman – obchodník, Josef Pauer – řídící učitel, Antonín Žák – dozorce pracháren a František Trnka – domkař, všichni ze Štěchovic.

Na toto zasedání zastupitelstva, které se konalo v místní škole, byli pozváni všichni občané městyse Štěchovic. Dostavilo se celkem okolo stodvaceti zájemců. Po přečtení a objasnění zákona ze dne 25. května 1876 vyzval starosta obce Antonín Vávra všechny přítomné k hlasování o založení hasičského sboru. Výzva starosty našla značnou odezvu a byla odhlasována s kladným výsledkem. Do sboru se ihned přihlásil větší počet schopných členů. Ještě téhož dne byl zvolen i prozatímní výbor, složený z 8 členů. Tento výbor vypracoval domácí Stanovy a služební řád. Posledním krokem k faktickému vzniku sboru bylo schválení Stanov c. k. místodržitelstvím. Ke schválení došlo dne 25. února 1887 pod č. j. 12.191. Při založení hasičského sboru bylo také přijato heslo „Bližnímu na pomoc“.

Dne 20. března 1887 se konala první Valná hromada za přítomnosti 56 občanů. Byl zvolen rovněž řádný výbor. Prvním předsedou se stal Josef Pauer, řídící učitel. Prvním velitelem byl František Čámský, jednatelem Antonín Žák a pokladníkem Hynek Ascherman. V tomto roce byla také založena „Župa Proud“ ve Slapech. Jejím předsedou byl zvolen hrabě Aichelburg a velitelem Josef Kolumbus z Knína.

Nově vzniklý hasičský sbor provedl 28. srpna 1887 své první veřejné cvičení. Činné členy vycvičil Antonín Svoboda, učitel ze Slap. Ten pak po vydařeném cvičení před zúčastněnými hasičskými sbory ze Slap, Korkyně, Dražetic, Jílového, Neveklova, Mníšku, Čísovic, Líšnice, Davle, Zbraslavi a Vraného předal řádně vycvičený sbor zástupcům obce Štěchovice a prvnímu veliteli Františku Čámskému. Krátce nato sbor prodělal svůj první křest ohněm při likvidaci požáru ve Sloupu.

Velmi vzácnou relikvií je historický prapor sboru. Bohužel se nepodařilo zjistit, k jakému datu se váže den jeho vzniku a ani žádné jiné podrobnosti. Víme jen, že prapor byl dne 20. listopadu 1898 slavnostně vysvěcen. Zub času hlodá i na praporech, a tak bylo v roce 1936 rozhodnuto o jeho opravě, která se následně i uskutečnila.

První kolová stříkačka z roku 1887 nesplnila svůj účel a byla nahrazena novou ruční čtyřkolovou stříkačku v roce 1903. Tato v pořadí druhá stříkačka plnila svůj úkol 28 roků k úplné spokojenosti hasičského sboru. V roce 1945 byla předána do Třebenic.

V roce 1923, kdy starostou obce byl František Zajíček, se započalo s výstavbou zbrojnice. Po Františku Zajíčkovi byl v roce 1927 starostou obce zvolen Adolf Salač – lesní správce. Byl zároveň místopředsedou hasičské župy Proud v Novém Kníně a po úmrtí předsedy Kolumbuse se stal jeho nástupcem. Současně byl předsedou místního sboru.

S výstavbou hasičské zbrojnice sbor získal další zázemí pro techniku. Do té doby byla tehdejší skromná základna Na Kovárně u Františka Lišky, dlouholetého velitele sboru, a v obecním domě – v tak zvaném chudobinci, kde bylo skladiště materiálu. Zde také byla umístěna i ruční vozová stříkačka. Koně, kteří byli nezbytní k dopravě stříkačky k požárům, se půjčovali z rodin členů sboru, kteří měli povoznictví; později byl takto půjčován i tažný vůz pro stříkačku od členů, kteří jej vlastnili. Protože ale v nové zbrojnici – bylo to vlastně skladiště materiálu – nebyla místnost pro pravidelné schůze, výbor sboru, ale i valné hromady se nadále scházely ve sborové místnosti hostince Na Kovárně a to až do jeho zrušení v 50. letech.

V roce 1931 byla zakoupena nová motorová stříkačka s šestiválcovým motorem Škoda 206 a čerpadlem o výkonu 1.600 litrů za minutu za 56.000, – Kč. Obě stříkačky (čtyřkolová z roku 1903 a motorová z roku 1931) jsou zachyceny na fotografii z roku 1936, kdy u příležitosti 50. výročí trvání sboru byly také pořízeny fotografie členů na slavnostní tablo. Toto tablo má v současné době své čestné místo v klubovně hasičské zbrojnice.

S pořízením stříkačky finančně vypomohl tehdejší starosta sboru František Zajíček, který zapůjčil bez-úročně 60.000,- Kč. Tato částka mu byla postupně splácena až do roku 1939, kdy byl dluh úplně splacen.

I když byly požáry v minulosti dosti časté, nedochoval se žádný ucelený přehled z tehdejších zásahů. Podle vyprávění pamětníků například v roce 1910 udeřil blesk do hospodářské budovy s přilehlou stodolou – dnešní Peškov.Požár byl tak rozsáhlý, že navzdory veškerému úsilí hasičského sboru a přes vydatný déšť statek zcela lehl popelem.

Hasičský sbor pomáhal i při jiných událostech v obci. Při dostavbě a naplňování vranské přehrady začala voda prosakovat do kotelny místní školy. Ta pak musela být odčerpávána hasičskou stříkačkou.

Velmi významným mezníkem v životě sboru byl rok 1940. 15. března postihla Štěchovice a její obyvatelé krutá povodeň, která ničila vše, co jí stálo v cestě a jejíž rozsah byl největší v dějinách obce. Při této povodni přišel sbor o svou Pamětní knihu a kroniku. První z nich utrpěla takové poškození, že ze zpráv a záznamů, které se v ní nacházely, toho mnoho nezůstalo. Celá řada listů chyběla a další byly tak rozmazány, že téměř nic nešlo přečíst. Kronika byla uložena u starosty v bytě, který byl zcela vyplaven, a tak se nenávratně ztratila. Hasičský sbor pod vedením velitele Františka Lišky při této povodni prokázal velkou odvahu a obětavost. Na dvou lodích, které nebyly zničeny ledem, probíhalo zachraňování lidí, kteří volali o pomoc, ze zatopených objektů vikýři půd.

Sbor byl tehdy v plné pohotovosti celkem šest neděl. Tak dlouho trvaly záchranné a nezbytné práce na obnovení normálního života v obci. Celkem bylo vytopeno 120 domů, bylo postiženo 260 rodin. K obnovení elektrického rozvodu v obci došlo až po několika měsících.

V tomto roce 1940 byl také jednohlasně zvolen nový předseda sboru Antonín Šrámek, který pak tuto funkci vykonával s příkladnou obětavostí plných 29 let.

Také v období druhé světové války, měl sbor své povinnosti. Vyšel rozkaz k ustanovení požárního družstva v počtu 10 mužů, kteří dnem i nocí, za všech okolností museli být při vyhlášení poplachu na předem stanoveném místě. Tam pak očekávali, kam budou odesláni po leteckém bombardování k zásahu.

V roce 1946 došlo k další modernizaci vybavení sboru. Byla zakoupena stříkačka DKW a sanitní vůz značky Škoda. Na tento byla uspořádána sbírka. Celkem bylo získáno 38.920,-Kčs. Tento vůz však stál 95.000,-Kčs. S dodavatelem bylo dohodnuto, že zbytek ceny bude uhrazen v třetinových splátkách.

26. 1. 1948 se za přítomnosti Josefa Zajíčka, Václava Pechara, Antonína Rady, Václava Nejedlého, Aloise Klaisnitze, Jiřího Chrousta a Josefa Zrna konala výborová schůze, na které předseda sboru Antonín Šrámek všem přítomným oznámil usnesení valné hromady sboru o založení samostatného sanitního odboru. Jednotlivými činovníky odboru byli zvoleni: předseda sanitního odboru – Josef Zajíček, účetní – Václav Pechar, vedoucí provozu – Antonín Rada, garážmistr – Václav Nejedlý, řidiči – Alois Klaisnitz a Rudolf Vrňák. Na členské schůzi sboru se dne 8. 9. 1950 rozhodlo o doplnění sanitního výboru těmito členy: Petrák Josef – předseda, Boťa Václav – místopředseda a náhradní řidiči Červenka Vilém, Jetýlek Antonín a Listík Otokar. Dnem 21. 9. 1950 se na výborové schůzi sanitního odboru ujal své funkce nový předseda odboru Josef Petrák. Bohužel, v roce 1951 bylo na vyšších místech rozhodnuto o odebrání sanitního vozu a o jeho převedení Okresnímu ústavu národního zdraví. Dne, 13.června 1952 byl pak sanitní vůz skutečně předán a následně převeden. I za tuto krátkou dobu bylo uskutečněno přesně 1.080 převozů.

V roce 1948 – 14.října – byl pro potřeby sboru zakoupen starší nákladní automobil Škoda 206. Na jeho opravě bylo odpracováno 850 hodin. V roce 1950 pak dochází k přestavbě požární zbrojnice, která byla rozšířena o dvě garážová stání Na této akci bylo odpracováno 2.033 hodin.

Rokem 1953 se sbor stává základní organizací Svazu požární ochrany a z hasičů se stávají požárníci. Nelze však také opomenout rok 1965. V tomto roce byla zahájena družba s SDH Drevníky, která trvá do dnešního dne.

V následujících létech 1953 – 1980 se nestala žádná zvláštní událost. Kromě běžných zásahů při požárech proběhly také brigády členů sboru při výstavbě místního koupaliště a mateřské školky. I toto období bylo ve znamení obměny vozového parku. V roce 1956 byl pořízen jako tažný vůz pro stříkačku nákladní automobil Steyer. Na tomto voze byla zásluhou Josefa Zrna, Zdeňka Ebra, Antonína Jetýlka a Jaroslava Hušbauera nejst. provedena generální oprava a vůz prakticky sloužil až do roku 1965. V roce 1967 byl pořízen nákladní automobil Praga RN (ERENA) a stříkačka PS8. Ty sloužily až do roku 1981, kdy byla ERENA vyřazena a prodána na náhradní díly obci Hradišťko (28. 3. 1981). Jako náhradu sbor získal Avii 30 z roku 1976, jejíž součástí byla i stříkačka PS12. Avia i stříkačka slouží sboru do dnešního dne.

Rokem 1981 pak byla zahájena další rekonstrukce zbrojnice. V tomto roce totiž sbor získal cisternu CAS 24 Š706 RTHP, lidově řečený trambus. Původní garážová stání byla krátká; cisternu zde nebylo možno umístit. Zadní stěna jedné garáže se proto probourala a provedla se přístavba, která garážové stání prodloužila o 3 m. Ve zbylé části přístavby byla vybudována klubovna. Všude byla nově nainstalována akumulační kamna, aby zde cisterna mohla být umístěna celoročně. Na této akci bylo v průběhu 4 let odpracováno 3.960 brigádnických hodin.

Trambus zůstal u sboru necelé tři roky a v roce 1983 byl vyměněn s Kamenným Přívozem za Tatru 138, která pak u sboru sloužila až do roku 1991. Kamenný Přívoz měl krátké garážové stání a právě získaná Tatra 138 se jim nevešla do garáže. Naopak cisterna CAS 24 Š706 RTHP jim plně vyhovovala, a tak výměna proběhla k plné spokojenosti obou sborů.

V tomto roce také Štěchovice zasáhla další povodeň. Vlivem několikadenních dešťů se rozvodnila říčka Kocába. Údolí, kterým Kocába protéká, se změnilo v dravou řeku a byla nutná evakuace lidí ze zatopených a zničených domů.. Za záchranu dvou mladých lidí ze zatopené chaty v Kocábech byli později vyznamenáni státním vyznamenáním „za statečnost“ člen našeho sboru Pavel Zrno a člen SDH Masečín František Papírník. V rozestavěné zbrojnici bylo při této povodni půl metru vody.

Období mezi léty 1982 a 1990 se nijak nevymyká běžnému životu sboru. Vedle zásahů při požárech se sbor účastní i společenského života v obci. Jsou pořádány tradiční plesy a masopustní průvody. Z výroční zprávy za rok 1988 se můžeme dozvědět, že tento rok se kromě sedmi zásahů u požárů také uskutečnila ukázka požární techniky v letním pionýrském táboře ve Slapech a v Loutí. V tomto roce také byli 6. února do okresního výboru zvoleni členové našeho sboru, Václav Nejedlý a Jiří Holešta. V následujícím roce, 27. 4. 1989, byl předsedou našeho sboru zvolen Václav Kacl, zástupcem velitele Jiří Branný ml.

V roce 1991 vzniká Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a po 38 letech se stáváme z požárníků opět hasiči. V tomto roce je pro špatný technický stav zrušena T138 a končí ve šrotu. Po další dva roky je jediným zásahovým vozidlem sboru Avia, a to až do 6. 5. 1993, kdy byla ze Státního statku Jeneč získána cisterna TATRA 148 – rok výroby 1972. V roce 1993 se v listopadu také provedla na přístavbě garáží oprava zastřešení, neboť rovnou střechou zatékalo do garážových stání. Proto bylo provedeno vyspádování zastřešení a napojení na stávající konstrukci krovu původní zbrojnice. Další větší práce proběhly ještě v roce 1998, kdy se do garážových stání osadila nová vrata a provedla se oprava fasády.

V srpnu 2002 přišly několikadenní vydatné deště a Štěchovice postihla další ničivá povodeň. Povodeň takového rozsahu, že nikdo do té doby nevěřil, že je něco takového v době vltavské kaskády možné. Štěchovice se opět ocitly na několik dní pod vodou. Hladina Vltavy stoupala tak rychle, že hasičskou techniku se podařilo odvézt na bezpečné místo na poslední chvíli.

Garážová stání a celé první patro hasičské zbrojnice se vším, co se nepodařilo zachránit, bylo zatopeno a zničeno. Po opadnutí vody byla obě hasičská auta – Tatra 148 CAS a Avia 30 – vystavena obrovské zátěži při pracích na odstraňování následků povodně. Bylo to zejména nekonečné smývání bahna z komunikací, hlídání skládky, kde bylo nepřetržitě několik dní a nocí spalováno zničené zařízení ze zatopených domů, byla to i doprava materiálů z humanitární pomoci. Po ukončení těchto prací musela být obě auta pro špatný technický stav odstavena. Tím byla i pozastavena zásahuschopnost sboru. Protože hasičská zbrojnice byla zcela nepoužitelná, byla obě auta nejprve delší dobu odstavena na zahradě velitele Jana Švejdy, později byla přemístěna do haly vedle letního kina.

Díky nadšení party mladších a nových členů sboru byla v roce 2003 provedena téměř svépomocí generální oprava Tatry 148. V tomto roce byla také zakoupena z peněz OÚ nová výstroj pro zásahové družstvo, bylo zakoupeno plovoucí čerpadlo Niagara a sbor obnovil svoji činnost v III. skupině. 27. září odstoupil ze své funkce dlouholetý velitel sboru Jan Švejda st. a novým velitelem byl zvolen Jiří Malý. Významné bylo i datum 30. 10. 2003. Tento den sbor získal sbor od středočeského HZS z Kutné Hory druhou cisternu – Tatru 148 CAS 32T – rok výroby 1980.

Rokem 2003 se také začala družba s hasičským sborem z Kalmthoutu v Belgii. Proběhla návštěva jak belgických hasičů ve Štěchovicích, tak některých členů našeho sboru v Belgii. V tomto roce se stala bohužel i jedna smutná událost. Zemřel Václav Nejedlý, dlouholetý člen sboru, člen okresního výboru a nejstarší pamětník. Václav Nejedlý byl za svou celoživotní činnost držitelem vyznamenání řádu sv. Floriána – patrona hasičů a titulu Zasloužilý hasič.

Na jaře 2004 začala kompletní rekonstrukce hasičské zbrojnice. 27. března se započalo s rozebráním střechy a stržením krovu. Tyto práce provedli členové našeho sboru. Další práce prováděla soukromá firma SVS 2000 spol. s.r.o., která i vypracovala projekt na dnešní podobu zbrojnice. Byly strženy štíty horního patra, dozděná přístavba z roku 1981 a objekt byl zpevněn železobetonovým věncem. Ve spodní části zbrojnice bylo vybudováno sociální zázemí a šatna pro zásahovou jednotku. V horní části pak vznikla prostorná klubovna sboru s kanceláří a dvě samostatné ubytovny.

Slavnostního otevření zbrojnice dne 11. 9. 2004 se zúčastnili vedle starostky obce Miloslavy Vlkové a členů našeho sboru i předseda vlády Mgr.Stanislav Gross a naši přátelé z hasičského sboru z Kalmthoutu se starostou města Kalmthoutu panem Lukasem Jacobsem. Před symbolickým přestřižením pásky a otevřením zbrojnice panem premiérem spolu s velitelem hasičského záchranného sboru Kolín Janem Bradnou a velitelem sboru dobrovolných hasičů Štěchovice Jiřím Malým zbrojnici vysvětil P.Mgr. Jan Kotas